Vybíráte současný (nový) přístroj?

V předchozích kapitolách/sekcích jste se dočetli nějaká moudra o sluchu, ozvučení prostor, ozvučení TV/mobilů, o výběru reprosoustav, zesilovačů či celých sestav, zde se zaměříme na gramofony. Je jen smutným konstatováním, že na současné pultové přístroje má jen málokdo dost pevné nervy - ty gramofony, které se nové prodávají klidně někde až mezi 5-10tis kč, jsou často zárukou nevratného poškozování Vašich LP desek, či velmi malé životnosti a spolehlivosti (hlavně výrobky s USB porty, předzesilovači apod), u dražších přístrojů (10-30tis) zase platíme za modely, které se sice honosí karbonem, klavírním lakem a jiným vizuálním pozlátkem, to však aby zakryly svoji naprostou technologickou jednoduchost a často jen spíše průměrné technické parametry. Jsou proto tak drahé, že se vyrábí v malých seriích, a proto, že výroba a distribuce musí pokrýt současné vysoké mzdové/materiální náklady.  Pokud jste se už takový přístroj zakoupili, a je-li to vůbec možné, prosím alespoň nastavte správně přitlak a hlavně tolik podceňovaný antiskating, jinak se budou Vaše LP desky přehráváním plíživě a nevratně poškozovat (stejně i jehla). Pokud koupi gramofonu teprve zvažujete, možná Vás zaujmou následující úvahy.

Jak vybírat (použitý) gr@mofon?

Úvodem - všichni víme, že ani nejlepší CD player za mnoho desítek tisíc kč se kvalitou přednesu nevyrovná klasické LP desce (neplatí u formátu SACD, kteréžto nosiče jsou ale drahé a nedostupné, přičemž jsou to stále jen němé polykarbonátové placky:)); gramofon, podobně jako kotoučový mgf je mnohdy citová záležitost, část nábytku atp. Pro někoho je to nutnost a závislost, neboť přehrávat např.  Beatles, Dire Straits, Led Zeppelin, Pink Floyd, Queen a jiné tituly právě z 60, 70 a 80. let z digitálního CD se přece vůbec nehodí, nemluvě o poslechu těchto titulů mp3, waw, flac, shit, atp :)

Kvalitní gramofony se nepoznají jen podle hmotnosti, použitých materiálů a úrovně konstrukčního návrhu a strojního/dílenského provedení. Poznají se i podle toho, že i po padesáti letech stále fungují a splňují vysoké současné požadavky (viz například takový Garrard 301 z padesátých let, nejdražší kusy atakují dnes už i pěticifernou dolarovou částku)

Co se tedy přetřásá nejčastěji? pohon talíře bude vždy řemínkový (belt drive) nebo přímý (direct drive), což bych samo o sobě neviděl jako kriterium volby. Ovládání gramofonů je čistě manuální, polo(semi)automatické (=auto return) nebo full-automat, poptávka je tu rozdělena v poměru ca 10/60/30% (man/semi/full). Někteří hifisté opovrhují full-automaty, já nikoliv, pokud je proveden bytelně...a pokud si jej občas chce pustit i žena, potomek nebo rodič, to je pak s automatem bezpečnější :) Praktický tip - zvažte, jestli gramofon bude/má stát na zesilovači (hloubka obou komponentů) a také, jak daleko bude gramofon od reprosoustavy a podle toho přemýšlejte o tom, jak moc dobře má být gramofon odpružený; šasi tedy může být řešené jako plující ve skříni (což je neocenitelné ve stísněných podmínkách), u levnějších provedení je odpružení realizováno pryžovými/pryžopružinovými nožkami (menší životnost díky stárnutí pryže). 

Důležité (a to hlavně) u použitého gramofonu je konstrukce a stav uložení raménka, které je zavěšeno radiálně i axiálně na (ideálně) 4-5bodových kuličkových ložiscích (počet kuliček a průměr jejich oběžné dráhy ovlivní hybnost/frikci raménka) a dále pak stav kluzného pouzdra/osy talíře.. U kvalitních a málo hraných gramofonů osa při vytahování z pouzdra klade značný odpor (podtlak v pouzdře) a nejeví známek opotřebení (pitting), zde pozor na gramofony po dýdžejích, a to mne přivádí k vůbec asi největší hrozbě, kterou je poškozené raménko - vybalancované ramínko při testu s testovací skleněnou deskou plove bez drhnutí a reaguje svým pohybem "na dech" a antiskating klade rovnoměrný odpor po celé desce. Setkávám s množstvím zklamaných kupujících, kterým nemohu pomoci, a kteří skončili s černým petrem, tedy gramofonem, jejichž raménka při nízkých přítlacích přeskakují díky poškozenému ložiskovému uložení (kalené kuličky se při případné nehodě rády obtisknou do nekalených ložiskových šálků, což je často konečná stanice. Toto lze odhalit jednoduchým testem na sleněné desce. Pro správnou geometrii raménka se ještě nastavuje VTA a overhang (poloha vložky, vychází z konstrukčního návrhu a je dána výrobcem gramofonu). 

Co se parametrů týče, tak se u gramofonů udává Rumble/Hum což je odstup rušivých hluků z motoru ev. sítě vůči signálu (u jakostních gramofonů nad 65dB, u starších strojů se pohybuje kolem 50dB což je při použití hodně drahé sloupové reprosoustavy (desítky tisíc kč) už na rozváženou a není od věci si toto nejdřív v praxi poslechnout/ověřit, ale i takový hluk může stále být pod prahem šumu generovaným jehlou plující v drážce. Antiskating: v důsledku silového rozkladu třecích sil působících při přehrávání na špičku hrotu dochází k jeho nerovnoměrnému přítlaku ke stranám drážky, čímž také dochází k nerovnoměrnému levo-pravému zkreslení. Toto se projevuje dostředným momentem a koriguje nastavením antiskatingu za použití kalibračního LP (případně za použití monofonní desky a osciloskopu). Obecná poučka typu "to co nastavíš jako přítlak nastav jako antiskating" se naplní tak u jednoho gramce z deseti, ve zbylých případech si ničíme desky (více či méně).  

Vložka/jehla (nebo-li systém): je to v podstatě to jediné, co se u gramofonu podílí na zvuku. Měl jsem možnost v paralelních testech srovnávat nejrůznější systémy, abych došel k následujícímu závěru: vzhledem k tomu, že v našem reprodukčním řetězci jde o rozlišovací schopnost a detail, který avšak stejně nejvíc utrpí reprosoustavou (což je vždy nejkritičtější a zároveň nejslabší článek jakéhokoliv setupu), pak doporučuji systém volit tak, aby představoval ca 7-15% právě ceny reprosoustavy s tím, že nesmí být levnější 500kč (indukce, brumy, chudý přednes) ale nemusí být dražší 3-4tis kč (rozdíly jsou spíše zanedbatelné). levná vložka nesená na kvalitně nastaveném raménku desky nebude ničit a naopak ultradrahá vložka špatně nastavená (přítlak/antiskating) desky ničit bude, že ano..

Kompatibilita a připojitelnost: gramofon připojujeme k jakémukoliv zesilovači, který má PHONO vstup, kterým bohužel nedisponuje většina levnějších moderních (=hypermarketových) přístrojů. V takovém případě je zapotřebí předřadit PHONO předzesilovač (ca 900kč a výš) a tento zapojit do zesilovače přes vsutp AUX (či TAPE, TUNER, CD). Většina současných vložek je v provedení MM (moving magnet), jsou ale i MC (moving coil, nedoporučuji, nepraktické). Většina gramofonů se uzěmňuje s kostrou zesilovače zemnícím vodičem (GND), jinak bude zvuk obohacen 50Hz složkou ze sítě. 

Zasílání gramofonů: není to Česká Pošta ani DHL, ale nezkušený laik, kdo neodborným zabalením gramofon pošle na smrt (typicky od prasklých vík přes prosedlé nožky a zničené jehly až po totální destrukci ramének). Bohužel nejčastější je "jen" vytlačení kuliček v uložení raménka, které pak způsobuje jeho přeskakování (což někteří experti maskují použitím vyšších přítlaků). Zasílání tedy vyžaduje velkou zkušenost a dodržení jistých zásad a pravidel.  

Údržba a servis je vhodné několikrát za životnost gramofonu promazat viskózním silikonovým olejem osku motorku ev. hlavní osu tukem. Životnost hrotů se pohybuje kolem 500-700hodin provozu dle nastavení, ohrané či poškozené hroty jsou relativně lehce sehnatelné či jinak řešitelné (pokud se nebavíme o současných vložkách, kde výrobci prodávají náhradní hroty za cenu blížící se ceně vložky nové). řemínky se mění každých ca 20-30let a ty jsou běžně dostupné (v normalizovaných řadách). Na závěr ještě krátce pro labužníky, kteří si chtějí užívat autentickou vinylovoukvadrofonii - budete potřebovat LP desky nahrané v režimu SQ nebo CD-4 (úplná separace, s přeslechy zadních kanálů ca 30dB), ale vložka Vašeho gramofonu  pak musí být schopna přenést pásmo do 40-50kHz (ano, jsou takové, ale je jich málo, průkopníkem ve vývoji byla firma JVC). Dekódování zadních kanálů probíhá podobně jako u FM stereo vysílání, kde se moduluje přídavná zadní informace na nosnou frekvenci (21kHz) a v dekodéru se pak odečítají součtové (ve slyšitelném pásmu, to kvůli kompatibilitě stereo versus kvadro) a rozdílové (v nadslyšitelném pásmu) složky přední a zadní informace; dvojčlenkou (p+z)+(p-z)=2P a (p+z)-(p-z)=2Z se vyseparue přední a zadní kanál, levá strana se pak klasicky vylisuje na vnější bok drážky, pravá strana na vnitřní a je to. Kdo si pustí analogově čtyřkanálový Pink Floyd/DSOTM, desku z roku 1974 na kvadro receiveru z roku 1975 a na nějakých povedených bednách z roku 1973, ten si dost možná ucvrkne :)

A jak to dělám já? Každému gramofonu, který mi projde pod rukama věnuji nemálo času, aby byl opět hezký jak za mlada a vyhovoval původní technické specifikaci. S gramofonem dodávám výstupní technický protokol, aby bylo zřejmé v jakém je stavu a jaké jsou m.j. změřené a nastavené hodnoty přítlaku/antiskatingu pro daný kus/seriové číslo. 

POZOR Neseřízený nebo nesprávně nastavený gramofon nejenom že kazí radost z poslechu, ale může opakovaným přehráváním nenávratně poškodit Vaše LP desky a nadměrně opotřebovat hrot. Gramofon celkově nejakostní pak jakékoliv větší očekávání vůbec nenaplní.

hifiklubbrno příprava gramofonu k prodeji
hifiklubbrno výstupní protokol

Níže jsem pro Vás natočil několik instruktážních videí. Na prvním vidno jest, jak nastaviti správně Antiskating (za předpokladu, že máme správně nastavený přítlak, ale to už snad je zřejmé). Další dvě videa demonstrují, jak se má chovat správně navržené, vyrobené a seřízené nepoškozené raménko vysoce jakostního gramofonu (horizontální a vertikální chod/ložiskové uložení). No a není to pak radost, mit doma jakostní výrobek? posuďte sami: