Lidský sluch, zvuky vůkol nás, akustika poslechového prostoru
pojďme to vzít opět lehce od lesa a řekněme si, jaké vlastně máme sluchové možnosti a co to je za ZVUKY VŮKOL NÁS: řečové pásmo u mužů pokrývá oblast ca 100-160Hz u žen ca 200-320Hz (což vědecky dokazuje, že jsou ženy od přírody přesně dvakrát větší ječivky než my chlapi :)), zpěv, na rozdíl od řeči, pokrývá škálu širší, a to od 80Hz do 1000Hz (tedy co do hlasivkového rozsahu, bráno přes bas, tenor, alt až po soprán; sykavky se pak pohybují kolem 2kHz), varhany běžně 20-20kHz (největší varhanní píšťaly často i pod 20Hz, což pak začíná vnímat vlastně i náš břuch :)), kontrabas hraje od 50Hz, cello od 70Hz, komorní "a" sedí na 440hz (v barokním ladění tuším 425hz). Vyšší harmonické skládané kmitočty dotváří barvu zvuku, alikvotní tóny u běžných nástrojů a z oblastí nad 20Hz mají ale v celkovém spektru energetický podíl v řádu procent (nejsem si jist, jestli jsem je někdy slyšel/vnímal, alespoň test na přístrojích vybavených ultrasonickým (15kHz) filtrem toto neodhalil). Zajímavé je, že spektrální profil (resp jeho jeho 99% percentil) u klasické hudby pojímá rozmezí jen ca 65Hz-4kHz, pop/beat je širší, stále ale jen ca 40Hz-10kHz.
Zuvk se k nám šíří vlněním (známou rychlostí 340m/sec) díky zřeďování a zhušťování vzduchu, po průchodem vnějším zvukovodem a dopadu na ušní bubínky se tento akustický tlak mění na mechanický pohyb kladívka, třmínku a kovadlinky (což jsou mmch. tři vůbec nejmenší kosti v lidském těle) a dál se zpracovává ve šneku, kde je mechanický pohyb přenášen na kapalinu, která s sebou vleče vlásečnicové nervové receptory; neuronové vzruchy pak putují ušním nervem do mozku a ten vše dále zpracovává (moderní věda stále přesně neví jak) abychom pak za rytmického kývání nohou či hlavy blaženě odpočívali v našich křeslech při poslechu nějakého mladého ucha jak rapuje :) a to nás přivedlo k uchům! :-)
SLUCHOVÝ ORGÁN (uši) - mladý ucha :) slyší od 20 do 19-20kHz, my starší průměrní hifisté v produktivním věku máme "frekvenční rozsah" od ca 20Hz do 14kHz (pro srovnání, slon slyší už od 15Hz, pes až do 30kHz, myš do 90kHz, netopýr do 120kHz a jen manželky slyší úplně všechno, a to i za roh :)). Horní hranice slyšitelnosti se nám stárnutím (ale i z přemíry jednorázového či trvalého hluku) snižuje, padá často i pod 8-10kHz kolem šedesátého roku věku. A teď pár zajímavých skutečností - i náš sluch má svoje nedokonalosti, jako např. fyziologická citilovost, kdy při různých poslechových hlasitostech nevnímáme basy-středy-výšky proporcionálně, při nízkých poslechových úrovních přicházíme o nízké a vysoké kmitočty a sluch zůstává nejcitlivější ve středovém (=řečovém, dorozumívacím) pásmu, čímž nás matka příroda moudře vybavila pro efektivní přežití v džungli. Z tohoto důvodu je řada zesilovačů vybavena funkcí "loudness", kterou při nižších úrovních hlasitostí aktivujeme a tato nedokonalost se tak trochu kompenzuje (např. 100hz/+6db, 10kHz/+3dB). Další z nedokonalostí ucha je neschopnost lokalizovat směrovost signálů v oblastech pod ca 200Hz, čehož se ale s úspěchem využívá u subwoferů, které díky tomu můžeme mít umístěny prakticky kdekoliv v místnosti, bo basové tóny jsou našemu uchu všesměrové. Vlastně v těch nejnižších kmitočtech nerozeznáme ani správnou intonaci, z čehož těží hráči na bezpražcové kytary, lišáci :-)) Naopak výškové frekvence jsou ty, které nám pak poskytují přesnou informaci o tonalitě, tembru, ale hlavně lokalizaci a prostoru.
Péče (!!!): o uši je třeba náležitě pečovati. Bohužel, sluch (jako většina orgánů/procesů v našem těle) časem také degraduje! takže nekouřit, nepít, žít zdravě (odpočinek/stres) ale hlavně pozor na hlasitý poslech, který náš sluch dlouhodobě poškozuje, žádné diskotéky, koncerty, hra na bicí či střelba ze zbraní, do hlučného prostředj jen s ochranou sluchu! Nechci strašit, ale vygooglujte si diskuse na thema "pískání v uších/tinnitus" a možná pochopíte rozpoložení a pohnutky teroristů ochotně vrhajících se do sebevražedných akcí. Pokud se Vám zdá, že Vašemu okolí jen nerozumíte, a že Vaše reprobedna již nemá ty výšky jaké mívala, není od věci zkusit nechat (prosím ale odborně) vyčistit případně zanešený vnější zvukovod (tukový maz, časté např. u plavců, někdy i po zánětech stř. ucha, po letních bazénových hrátkách infekce bakteriemi typu Stafylococcus Aureus (vyžadující přeléčení antibiotiky apod).
AKUSTIKA PROSTORU na výsledném dojmu se v běžných podmínkách podílí ca 20-40ti procenty, ale doporučuje se zohlednit jen tam, kde se investují velké částky nebo je vyžadováno ultimátních vlastností bez ohledu na manželku a bytového architekta :); však vzpomeňte, jak se promění akustika Vašeho pokoje po vyklizení během malování nebo stěhování, nebo když sejmete závěs, který normálně zakrývá celou jednu místnost; každý prostor má jiné dozvukové a ekvalizační charakteristiky. Stojaté vlnění (odrazy, kmitny, interference) je nejl. eliminovat vhodným zatlumením či rozbitím prostoru (koberce, nábytky, záclony a tolik oblíbená plata od vajíček - ty bude Vaše manželka v obýváku zaručeně milovat:). Rozmístění: Reprobedny umístěné v rohu místosti generují o ca 6-10dB více basů než solitérně umístěné, čehož se dá někdy využít. Posluchačům radí se poslouchati z vrcholu ne-li rovnostranného tak alespoň rovnoramenného trojúhelníku (příliš velký rozestup může nabourat dojem hudebního celku). Reprobednu umístit do takové výšky, aby vyškový reproduktor stanul ve výšce ucha sedícího posluchače, ca 50-100cm nad zemí, z toho pramení nutnost použití stojanů; ale pozor, stojany nemají za úkol nějak magicky a symbioticky dotvářet zvuk toho či onoho modelu reprosoustavy, musí být jen stabilní a rigidní, zvukově neutrální; jaký asi bude vlastní rezonanční kmitočet reprostojanů svařených sousedem z lešenářských trubek? Ladíte pokoj? zvukové pasti bych řešil jen ve specifických případech, co ale je častější, v běžných obývákových podmínkách často drnčí výplně skel oken a skříní, obrazy zavěšené na zdech a skleničky vyrovnané v obývákové stěně, ale i kytara či banjo pověšené na zdi (zároveň skvělý dozvukový prvek:)), největším morem jsou parkety, plovoucí podlahy, šestimetrová francouzská okna a vůbec sádrokartóny, pokud jste sestavu naposlouchali a vybrali v akusticky vymazleném prostoru, nedivme se, že to doma bude hrát jinak (hůř).