Reprosoustavy

REPROSOUSTAVA neboli elektroakustický měnič, jest zařízení, kde díky Faradayově jevu přeměnou el. proudu na mechanické kmitání cívky vzniká akustický tlak, přičemž většina energie podobně jako např. u žárovky mění se v kmitací cívce na teplo (jaj choléra, aby nám repráky evropská unie nezakázala stejně jak žárovky :)) kvalitní reprosoustava z fyzikálního a el-mech hlediska vždy bude nejslabším článkem reprodukčního řetězce, stává se tedy jeho nejkritičtějším a nejdůležitějším prvkem; reprosoustava se na výsledném zvukovém dojmu/vjemu ve standardních podmínkách podílí z ca 60-70% (kdy zbylých ca 20-30% připadá na akustiku místnosti, pak dlouho nic a pak teprve zbytek na komponenty a spol). Veškerá pravda o reprosoustavách byla popsána RNDr. Bohumilem Sýkorou v časopise Amatérské Radio řady B, č5/1993. Nepředpokládám, že by se současné populární hi-fi časopisy ke zveřejňování podobných článků mohli dovolit uchýlit-byla by to komerční smrt jejich inzerentů a následně časopisu samého. 

Na úvod několik nejzásadnější poznámky, na které často narážím: obecně rozhodně neplatí, že trojpásmovka hraje lépe než dvojpásmovka (velmi často je tomu naopak), že reprobedny se dají přece jednoduše porovnávat podle technických parametrů, že novodobé nablýskané drahé reprosoustavy hrají lépe než třeba 40let staré oprýskané... 

Jakostní reprosoustava pokrývá bezezbytku celé člověku slyšitelné pásmo a má tedy kmitočtový rozsah nejl. od ca 25Hz-17000Hz a vyrovnanou frekvenční křivku (všechny tony/frekvence hrají se stejnou intenzitou, jednotlivá pásma na sebe plynule navazují, žádné propady, žádné peaky). Bývá dobrým zvykem tento rozsah uvádět v rámci rozpětí (např. 0/-2dB), čím větší rozsah při menším rozpětí, tím jakostnější je konstrukce reprosoustavy. Pokud výrobce uvede pouze frekvenční rozsah bez udaného decibelového rozpětí, je to asi jako když je Vaše manželka "trochu" těhotná :) Průšvih je ale ten, že i když budete mít vedle sebe různé reprobedny absolutně stejných parametrů, každá bude mít jiný přednes. Rozdíl bude v rozlišovací schopnosti, dynamice věrnosti.. jsou reprobedny, které hodně basují a duní a třeba nemají tak syté středy, takové si spíš vybere fanda hard&heavy; naopak někdo, kdo poslouchá jazz, upřednostní reprosoustavu, která má měkčí výšky s bohatými středy (pojem "měkčí výšky" se tu dá jednoduše také interpretovat jako "málo výšek")... Technařům se budou líbit bedny s velkými basáky s masivními stříbrnými obroučkami a mp3 fanda si koupí bedýnky v Tescu :) Není problém vyrobit reprobedny, které hrají výšky do 20kHz, je problém vyrobit reprosoustavu, ktera hraje pěkně vyrovnaně od spodu (20-70Hz) a má vyrovnaný průběh; taková reprobedna musí být zákonitě velká, těžká a světedivse i drahá; basy (resp. akustický tlak obecně) vždy bude funkcí velikosti vyzařované plochy basových měničů (pi(3,14)*r2/2), a zdvihu membrány, konstrukci basreflexu a objemu skříně, toto berte v potaz např. při srovnávání reprosoustav podle obrázků/parametrů v katalogu. Impedance: u každé reprosoustavy platí, že Impedance je funkcí kmitočtu (typický průběh od 2ohm do 20ohm) štítkovým údajem je jen jakási nominální peaková hodnota; co se týče přizpůsobení k zesilovači, platí sice obecná poučka, že impedance reprosustavy má být větší než impedance udávaná na zesilovači, ale v běžných podmínkách lze i 4ohm reprobedny připojit na 8ohm zesilovač bez větších rizik (platí u moderních zesilovačů a tehdy, nepohybuje-li se uživatel trvale v červených otáčkách). Výkon: pro domácí potřebu stačí reprosoustavy s nominálním výkonem v rozmezí 4-8W (slovy čtyři až osm). Pokud výrobce u regálových pidi-soustav uvádí výkon 100W, asi je něco špatně, že ano:) Citlivost reprobeden vyjadřuje něco jako účinnost a souvisí s konstrukcí jednotlivých reproduktorů (velikost štěrbiny kmitací cívky, tuhost závěsů). běžně se pohybuje kolem 89dB, reprobedna s citlivostí vyšší o 3db (tedy 92dB, klobouk dolů) bude hrát při stejném výkonu zesilovače dvojnásob a při 86dB naopak (log); v době moderních výkonových zesilovačů však citlivost nehraje velkou roli; pouze ten, kdo provozuje elektronkové (=malovýkonové) zesilovače, bude volit reprosoustavu vyšší citlivosti. Bassreflex: výrobcům pomáhá zvětšit objem basů snižením rezonanční frekvence soustavy, leč má i své nevýhody (aerodynamický šelest kolem nátrubku a pak tolik charakteristické propady na frekvenční křivce) a není mnoho reprosoustav, kde se s tímto jevem jejich konstruktéři poprali zdárně. Stáří a servisovatelnost: kvalitní reprosoustava je/musí být bezezbytku servisovatelné, a to vč. poškozených závěsů membrán, membrán samotných i spálených vinutí cívek. Stáří se u reprobeden podepisuje někdy na elyt kondenzátorech ve výhybkách (mají životnost ca 30-60let, stojí řádově desetikoruny) a na závěsech membrán (dle materiálu, ošetřování a podmínek provozu 10-60let, výměna v řádu stokorun za reproduktor (poznal jsem jen pár lidí, kteří toto umí a pak celou řadu ňoumů), nejmenší životnost mají pěnové závěsy, bohužel dnes tak oblíbené.. Na stav závěsů dejte dobrý pozor při výběru použité reprosoustavy. Frekvenční test: přátelé, nejen použité (!) reprobedny zásadně vybíráme s frekvenčním CD, krom ověření samotné funkce všech měničů si ti analytičtější hifisté s tužkou a pravítkem (byť velmi orientačně) zaznamenávají/vynáší subjektivní hodnoty/intenzity přes všechny frekvence do logaritmického grafu (20, 30, 40, 50, 60, 70, 80, 100, 125, 200, 400, 800, 1250, 2500, 4000, 5000 až 17000Hz), což dá zajímavou srovnávací bázi v podobě křivky frekvenčního průběhu. To však stále neříká nic o výsledném přednesu, takže pak musí následovat test, nejlépe paralelní vyřazovací. Pokud Vás testovaná reprobedna nepřesvědčí během prvních 30ti (slovy "tříceti") sekund takového testu, pak za to buď nestojí, nebo jste člověk nerozhodn(uteln)ý a/nebo nezkušený (což je bohužel častější) a jakékoliv prodlužování testovacího času je pak zbytečné a nejspíš i kontraproduktivní (mozek/ucho se brzy unaví a otupí) a radno jest test přerušiti a odložiti. Reprostojany -nepodílí se na výsledném zvuku, jen jest třeba vyvarovati se zvonících reprostojanů (nebo je vysypat pískem, pokud toto výrobce předpokládal). Subwoofer, v domácím stereu klidně ano, ale jen jako doplněk k reprobednám, které už samy o sobě mají jistý dostatek basů (jinak by byl poslech nepřirozený).

Kvalitní reprosoustavy morálně nezastarávají, nejstarší repro které jsem tu měl byly regálovky nejmenované renomované firmy z roku 1965 (v původním stavu) a svým zvukem lehce strčily do kapsy jiné reprobedny, vítěze EISA z roku 2008 v ceně 50tis kč. Dodnes hrají. Ale takových modelů je velmi málo a je třeba trpělivě hledat. U všech reprosoustav, které mi prochází rukama m.j. ošetřuji závěsy membrán přípravkem proti jejich stárnutí (UV ochrana, udržení elastických vlastností) a dále při předání provádím frekvenčí test, jehož výsledek stvrdím do předávacího technického protokolu (viz foto níže), aby bylo zřejmé, že je výrobek 100% funkční. Toto je často zajímavé i pro posluchače, protože se pak dozví, kam až vlastně slyší, takže  pak třeba i pokorně přehodnotí požadavek aby jejich reprobedna hrála alespoň do 21kHz.

Jistota. Reprosoustava v garantovaném stavu, připravená k prodeji
Jistota. Reprosoustava v garantovaném stavu, připravená k prodeji